Klubweb.cz - profesionální internetové stránky pro váš sportovní klub Pro řízení oddílu doporučujeme Klubový informační systém. | Provozuje eSports.cz, s.r.o.

Rozhovor s Andreou Klaudovou

27.06.2021 | Pamela Therese Effangová

Už jste se těšili na další rozhovor? To je dobře! Naštěstí nebo spíše naneštěstí krásné slunné dny utíkají rychle a my už přinášíme desátý příspěvek od někoho, kdo také nese lví podíl na letošním pro náš klub úspěšném ročníku RŽBL. Většina z vás snad sleduje náš Instagram, či již odkryla systém pořadí a ví, že tento týden proběhne bližší seznámení se s kapitánkou smečky Andreou Klaudovou.

 

1. Kapitánské žezlo držíš pevně ve svých rukách a všichni doufají, že ho ještě předávat nehodláš. Jak je to, Andy? Koho bys popřípadě zvolila svou nástupkyní?

 

Děkuju moc za důvěru. Je to moc hezký pocit být kapitánkou týmu, který se už třikrát umístil na té nejvyšší metě, jakou lze v české lize dosáhnout (USK do toho nepočítám) J Naštěstí volba kapitána není jen na mně, ale volí si ho celý tým. Takže jaký bude další nástupce je překvapení a to kdy to bude, to je také překvapení. J

 

2. Trochu se vybízí otázka, jak se v letošní sezóně regenerovalo nejstarší hráčce týmu, když byly bazény a sauny zavřené? Nebo Tě nic nebolelo jako ve dvaceti?

 

 Tahle otázka mě vážně rozesmála J Já myslím, že každý sportovec mi dá za jedno, že regenerace ve 20-ti je opravdu jiná. To téměř regenerovat ani nepotřebujete, tělo si s tím poradí tak nějak samo. Letos to bylo obtížné, ale zejména pro našeho fyzioterapeuta Míru. Wellness centra a bazény byly zavřené, takže u Míry se dveře téměř nezavřely.

 

3. Máš nového člena rodiny, prozradíš jakého? A jak jste se sžili?

Je to Fík, můj největší gaučový konkurent. A je s ním vážně prča… Jo a jedná se o pejska (whippet), jen abych to upřesnilaJ. Máme v plánu s ním dost sportovat, jezdit do hor a na výlety. Je to běžec, tak snad mu v létě budeme aspoň trochu stačit J

 

4. Nesleduješ statistiky, proč?

K tomu mám jasný důvod. Už od začátku mojí kariéry mě to strašně svazovalo, nechávala jsem si sama na sebe vyvíjet zbytečně tlak. Navíc statistiky nejsou dost častokrát dobře psané, prostě to nestihnou, zapomenou anebo popletou. Takže dávám radši na osobní pocit ze zápasu.

 

5. Z celé smečky lvic máš na kontě nejvíce medailí a překonáváš spousty milníků. Na jaký Tvůj další úspěch ať už týmový, či individuální se mohou fanoušci těšit? Jinými slovy, co bys ještě chtěla dokázat?

Já jsem za to vážně vděčná, že jsem mohla zažít sportovní kariéru, kde se medailemi nešetřilo, však proto to děláme. Je třeba si říct, že to není samozřejmost, je spousta hráček, kterým se to nepoštěstilo ani jednou za svoji kariéru. Takže si toho opravdu vážím a jsem ráda, že jsem to mohla zažít a třeba ještě zažiju J. Mým snem bylo si zahrát finále, které by opravdu za to stálo, bylo vyrovnané do poslední chvíle, ale to je v naší soutěži bohužel nereálné, leda, že by třeba byly omezeny cizinky v týmu. Hned by ta soutěž mohla vypadat jinak.

 

6. Spojila si příjemné s užitečným a děláš Fit coache (tady mě klidně případně oprav J). Přijímáš další cvičence? Kde Tě mohou případní zájemci kontaktovat?

 Jojo, jsem fitness trenér a trénuji v místní crossfitové tělocvičně. Také vedu jako kondiční trenér tým krasobruslařek. A musím říct, že mě to vážně baví, k cvičení jsem měla vždycky hodně blízko, takže teď jsem spojila příjemné s užitečným. Samozřejmě, že mě může kdokoliv kontaktovat, nějaké volné místečko se tam vždycky najdeJ. A navíc workoutové hřiště tady máme krásné, takže cvičit můžeme i v téhle ,,divné“ době.

 

7. Otázka od jiné lvice: Kdyby sis měla v budoucnu vybrat, bude tvoje dítě hrát basketbal, dělat thaibox a nebo chodit na CrossFit?

Noo, těžká otázka, vzhledem tomu, že mám mluvit za někoho, kdo není ještě ani na světě J Ale vzhledem k tomu, že já sama jsem zvolila týmový sport (basketbal), kvůli kamarádkám kolem mě, tak bych to asi i jemu/jí doporučila. Být součástí týmu je fajn.

 

8. S jakou lvicí si nejvíc rozumíš a proč?

 Já jsem ráda, že máme takový tým, že si rozumíme a vyjdeme si vstříc každá s každou a to i přes téměř generační rozdíl. Ale samozřejmě jsme ženský a s někým si sedneme víc a s někým míň. Já si v týmu nejvíc rozumím s Rozkou, hrajeme spolu už od 17 let, takže se vážně dobře známe, jezdíme spolu na dovolené a navíc, je to oblíbenkyně trenérky, takže to se vždycky hodí, mít ji na své straně J J

 

9. Jak hodnotíš letošní sezónu?

 Letošní sezóna byla fantastická. Ukončily jsme jí jen s jednou prohrou a to až v play-off (USK nepočítám). Takže úspěšnější sezonu k počtu k prohraným zápasům nepamatuji. Však taky bereme stříbro, které má cenu ZLATA, jsem na nás vážně pyšná!

 

10.  Ajajaj!

A tady jste se naši drazí fanoušci ochudili sami, neboť jste nevznesli žádný dotaz na naši kapitánku. Tak třeba příště… J Jestli vám tedy dá Andy ještě šanci J J

 

Očima trenérky:

Kapitánka na správném místě, také psychicky velmi odolná. Správný typ pro hru, ráda vyhrává, ať už to je jakákoliv soutěž na tréninku. Andy letos potvrdila, jak skvělou střelkyní trojek je, když celý peleton hráček ŽBL nechala ve statistikách za sebou s 54% úspěšností…

Nejstarší hráčka v týmu, sluší se psát o jejich slabinách? Ale ona mi to odpustí, tak třeba někdy naivní přihrávka vrchem přes ruce obránce.

 

Celý článek

 
 

Rozhovor s Klárou Vojtíkovou

21.06.2021 | Pamela Therese Effangová

Máme tu nový týden a jak je již zvykem, přinášíme rozhovor s hradeckou lvicí, tentokrát s naší další Klárou. Kdo ji neznáte, to budete koukat, s kým máte tu čest J

 

1) Máš řidičák na motorku, řídila jsi traktor, jsi hrdá majitelka aku vrtačky máš ještě jiné superschopnosti, nad kterými se tají dech?

 

Je to tak, řidičák na motorku jsem si udělala minulý rok a taky jsem si svoji „lásku“ pořídila. Je to super a zatím mě asi nejvíc baví vnímat ten posun, kdy jsem si každou jízdou jistější, víc si s ovládáním motorky vyhraju a prostě si to užívám J

Pocházím z vesnice a vždycky mě víc bavilo trávit čas venku, s technickými věcmi než za plotnou J Od mala řídím traktor, kdykoliv bylo potřeba pomoct na poli, byla jsem k ruce. Tohle mi vůbec nevadilo. Pak jsem s taťkou taky jezdila na pionýrovi, to je taková stará motorka. Zjistila jsem, že moc lidí, nebo možná spíš holek neví, co je pionýr, neboli pincek J Takže řízení mi nikdy nebylo cizí.

Aku vrtačku jsem dostala na Vánoce minulý rok a abych pravdu řekla, z žádného dárku jsem poslední roky neměla takovou radost.

Co se týká dalších „superschopností“? Není mnoho nářadí, s kterým jsem nepracovala. Běžně pracuju s bruskou, flexou, pilou a další, baví mě dřevo. Do budoucna, možná již brzy, si začnu realizovat svůj sen, který bych chtěla souběžně s basketbalem dělat.

 

2)Pocházíš z malé vesničky kousek od Zlína, jak snášíš pobyt v hradeckém paneláku?

Abych pravdu řekla, občas je to pro mě náročné. Byt, kde teď žiju je 1kk, takže vlastně funguju v jednom prostoru pořád. Chybí mi klid vesnice, les, někdy známí. Ale jsem vděčná za to, co mám, a tohle bývání je jen dočasné. Do budoucna snad budu žít podle svých představ. Čas v HK a ve městě se pak snažím kompenzovat aspoň pravidelnými výlety do přírody. 

 

3) Málokdo ví, že instagram lvic je hlavně Tvoje práce, není jeho obhospodařování na úkor Tvého instagramového profilu?

Je to naše společná práce s Pamčou. Já se snažím přidávat příspěvky, připravuju si fotky, videa, celkově grafiku a Pamča píše popisky. Před sezónou bylo navhrnuto, že by se toho někdo mohl chopit a já jsem kolikrát "holka pro všechno" J Nejsem profesionál a taky to podle toho vypadá. V dnešní době už je to snad úkol pro grafika. Ale snažíme se, snad se Vám aspoň tento přínos informací líbí a další sezonu instagram doufám posuneme o chlup dál a vychytáme další mouchy. 

A zda je to na úkor mého profilu? Paradoxně jsem na svém profilu nikdy nebyla nějak aktivní. A když už ano, vymstilo se mi to J Takže na svoje soukromí už si dávám pozor a nemám potřebu mnoho věcí sdílet. 

 

4) Přišla jsi na chuť otužování, musí mít člověk silnou vůli, aby ho mohl praktikovat nebo co jsou ty hlavní ,,must have “?

Must have? Za mě chtít, vědět proč to dělám a co mi to přináší. Já jsem se k tomu dostala dva roky zpátky v zimě, to jsem začínala studené sprchy. Pak jsem začla chodit na jaro koupat se ven, do přírodních vod. První v rámci regenerace a potom jako celkový benefit pro lidské tělo. Obecně se teď víc zajímám, řekla bych, "o umění být zdráv" a tak nějak o své tělo komplexně. 

Otužovat ven, se chodím pravidelně aspoň jednou týdně, pokud je víc zápasů, tak vždy po zápase. A oblíbila jsem si to, je to super pocit. Samozřejmě, něco jsem si o tom načetla a naposlouchala! Než začnete J Potom je to taky o vůli a mentální připravenosti. Předcházejí tomu nějaké přípravy, není to jen skočit do vody. To si pak mnohem víc ten pocit užijete, když se na lázeň připravíte mentálně. 

 

5) Co se Ti při rozskoku honí hlavou?

To nemůžu prozradit, pak bych žádný nevyhrála J.

 

6) Pomáháš mladým lvicím s posilováním. Proč je podle Tebe posilování nezbytně nutné k vykonávání profese basketbalistky? 

Každý jsme jiný, někomu možná posilování nevyhovuje, ale za mě je to pro profi sport nutné. Já potřebuju cvičit aspoň dvakrát týdně. Když jsou zápasy nebo náročnější program, tak mám lehčí posilovací trénink, ale skoro nikdy ho z programu nevyřadím. Cítím se líp, silněji. Už přes dva roky pracuju s Enrikem Smákem a musím říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí! Má to hlavu a patu, cítím i vidím progres. S Enžím jsme byli spolužáci na bakalářském studiu a věděla jsem, že jestli se někomu svěřím v kondiční přípravě, bude to právě on. Vím, že se neustále vzdělává a posouvá, navíc se v posledních letech zaměřuje na basket, což je taky plus. Mám prostě tréninky na míru v rámci basketu, mého zdravotního stavu nebo například vytíženosti programu. 

Je to především prevence proti zranění, to je hlavní důvod, proč občas sebou vezmu mladé holky. Aby měly správné návyky v pohybu. A potom taky trochu síly, ta se neztratí J Já jsem si ke všemu přišla postupem času s různými lidmi. Až jsem se dostala právě k Enžímu. Chtěla jsem jim usnadnit jejich cestu a předat nějaké své zkušenosti. Snad jsou za to vděčné, nebo aspoň v budoucnu budou J.

 

7) Zeptej se na něco jiné lvice J

Otázka na Símu: Simi, co je tvojí největší vášní? 

 

Od Káji: Chtěla jsi už jako malá hrát basket a vydělávat si s ním nebo být v repre, byl to tvůj sen? Kdy jsi začala hrát basket, jak ses k němu dostala?

Řekla bych, že tady je můj příběh zajímavý J Ke sportu jsem měla vždycky blízko, chtěla jsem se něčemu věnovat, ale na vesnici nebyly takové možnosti. Vím, jak kámoši začali s hokejem a já chtěla taky, ale to neprošlo. Ani fotbal neprošel J Navštěvovala jsem kroužky, co jsme měli dostupné na základce. Vím, že to byl florbal, pak jsem měla taky rybářský lístek J, nakonec jsem pár roků dělala biatlon, ten je u nás v Halenkovicích docela populární, mají nějaké úspěchy. Když k nám na školu přišel nový tělocvikář a taky náš třídní, udělal nám kroužek "sportovní hry", kdy se nejčastěji hrál právě basket. No a vzhledem k mé výšce jsme se dohodli, i s mými rodiči, že to teda zkusím. Byla to 8. třída a já měla 13 let J Začala jsem ve Zlíně, kde jsem po třech trénincích jela na zápas. Pamatuju si dodnes, jak jsem v létě nechtěla na soustředění, protože mě holky neměly rády kvůli tomu, že jsem neuměla hrát basket J Ony hrály třeba 6 let, já asi 2 měsíce J No a tak jsem v období gymplu hrála ve Zlíně a Kroměříži. S Kroměříží jsme jeden rok hrály extraligu juniorek, ve Zlíně nejvýš 2. ligu žen. Takže ještě po gymnáziu, v 19 letech jsem řešila, jestli jít vůbec někam zkusit 1. ligu, jestli si zahraju. Takže ještě tady mě nenapadlo, že bych se někdy dostala do repre nebo si basketbalem mohly vydělávat!

Dále jsem se dostala přes Olomouc, 1. ligu žen, do Brněnského týmu SŠMH. Což byl B - tým Žabin. Odtud do první reprezentace U20 s paní Ptáčkovou. Následující rok jsem si dokonce zahrála Euroligu s žabinským týmem. Když to tak píšu, během 2 sezon jsem šla z 2. ligy do Euroligy. Jsem snad největší skokan v basketbalové historii ČR? J A dále už mě většina asi znáte. Tři roky jsem strávila v Ostravě a nyní tři sezóny v Hradci. Mezitím jsem ještě absolvovala jednu univerziádu a Mistrovství Evropy žen 2017. Za každou svoji zkušenost jsem nesmírně vděčná a jsem ráda, že jsem na to soustředění ve 14-ti letech nakonec odjela! J

 

8) S kým z týmu si nejvíc rozumíš?

Nejvíc si rozumím asi s Rózkou. Už když jsem přišla do HK, jsme stejný post, byly jsme ve dvojici na tréninku, docela jsme si sedly. Zjistily jsme, že máme podobné názory, že máme témata, co spolu sdílíme. Takže za mě Rózka. Ale jak píšu níž. Nemám problém s nikým z týmu. Ráda si popovídám s kýmkoliv, komukoliv pomůžu. Pro mě je fakt důležitý kolektiv!

 

9) Jak hodnotíš letošní sezónu?

Za mě byla tahle sezona hodně náročná. Poprvé cítím, že už si potřebuju oddychnout. Asi ta neustálá nejistota. Až někdy do konce ledna, úpravy soutěží, překládání zápasů, program asi na 2 dny dopředu. Takže i psychicky náročná. Ale rozhodně úspěšná! Když se podívám na náš tým, vidím jeden kolektiv, co spolu drží. Nemáme nikdo s nikým nejmenší problém. Tak to vnímám já. Můžeme se na sebe obrátit, spolehnout se. Nikdo nedělá na tréninku dusno, nikdo nezkazí srandu. Za mě je tohle alfa a omega úspěšného týmu. A jsem fakt vděčná za to, že můžu v takovém týmu pracovat. 

 

10) Otázky od fanoušků

10a) Jaké je to hrát v téhle korona krizi? Je to jiné než předtím?

Je to určitě jiné. Ze začátku jsme byli rádi, že můžeme aspoň hrát, ačkoliv bez fanoušků. Ale čím déle tahle situace je, tím více fanoušci chybí, chybí sociální kontakt. Celá sezóna je dost zvláštní. Snad bude vše brzy zase normální!

 

10b) Čím chce být po kariéře Klára Vojtíková?

To nevím, čím chci být po kariéře. Uvidíme, kam mě život zavede. Každopádně jak píšu výš, momentálně směřuju k takové lehčí truhlařině. 

 

10c) Nutí vás paní trenérka dělat tresty za sprostá slova?

Nejsem si jistá, zda to někomu ulítne častěji než mě J A nevzpomínám si, že bych nějaký dělala. Snad to teď nepřijde J

Očima trenérky:

Vojta má z našeho týmu ty nejlepší parametry na hru pod košem. Umí být důraznou hráčkou a velmi platnou na doskoku. Je také slušným střelcem ze střední a dlouhé vzdálenosti.

Velké její plus vidím v kolektivu holek. Z ní naprosto čiší její obětavá a upřímná povaha, chtěla bych skoro napsat „moravská“, ale to tady v Čechách neradi slyší.

A její mínus jsou nevyrovnané výkony a přesto, že umí velmi dobře hrát i v bezprostřední blízkosti koše, tak to ještě neumí v zápase prodat.

Celý článek

 
 

Rozhovor s Klárou Marečkovou

14.06.2021 | Pamela Therese Effangová

S rozhovory jsme v půlce! Dnes si vás připustila k tělu Klára Marečková a její výřečnost by vás měla zabavit až do dalšího týdne, kdy vás znovu potěšíme rozhovorem s lvicí podepsanou pod letošním stříbrným úspěchem.

 

1) Jako jediná z lvic jsi i matka na plný úvazek, jak moc náročné je skloubit profi kariéru s péčí o dítě? 

 

Popravdě jsem po porodu ani nepřemýšlela o návratu k basketbalu. Brala jsem to jako hotovou věc, že na basket nebude prostor, čas a s prckem ani energie. Není totiž moc hráček, které mají děti a zároveň ještě hrají na profesionální úrovni. Možná proto jsem to přijala jako „fakt“, že s dítětem je konec a dál to neřešila.

Pamatuji si, jak jsem přišla jako divák na domácí zápas Hradeckých lvic. Trenérka si mě po zápase zavolala do kanceláře a ptala se mě, jak jsem na tom, jestli bych neuvažovala o návratu. Řešili zrovna pár souběžných zranění v týmu a potřebovali co nejdřív hráčku na post pivota. Byla jsem hodně překvapená, seděla tam se svými 15-ti kilogramy navíc, ještě mi ani neuplynulo šestinedělí:-D …ale řekla jsem si  "proč ne, aspoň vyběhám poporodní kila a budu dřív fit“ :-) Hlavně pro mě byla velká motivace dostat se do kolektivu a neřešit jen mateřské záležitosti, takže tím jsem se dostala rychle zpátky do reálného života.

Hned po šestinedělí jsem přišla na trénink, začátky teda byly krušný, protože jsem přišla do rozjetého vlaku uprostřed sezony. Nakonec jsem byla vděčná, že vše nabralo správný směr. Ten rok jsem si ještě hodně zahrála a dostala se zpět. To mě přimělo i dál k pokračování hráčské kariéry, protože jsem zjistila, že dítě v tomto ohledu není překážka. Jen to chce vůli, time-management a pomoc rodiny a přátel, bez kterých by se to zvládnout nedalo. Zároveň v HK jsme všichni jako jedna rodina, pomáhají spoluhráčky, trenérka i pan Volejník…občas jsem Vikiho musela vzít na trénink a zvládl to tam s námi :-) Posilovna na Sokole je jeho druhý pokojíček :-D

Náročné to tedy občas je, nejnáročnější byl asi první rok, kdy jsem se učila to, jaké to je být matkou a zároveň skloubit sportovní radosti a povinnosti. Ale když se chce a je to váš cíl a sen, tak se dá vše zrealizovat.

Přijde mi, že hodně z nás odsouvá „dítě“ po konci kariéry, chtějí si zahrát „ještě rok“ a „ještě poslední rok“, protože to berou tak, že po dítěti není návratu. Když se na to podívám zpětně, klidně bych Vikouše měla dřív, protože návrat reálný je. Chodím si na tréninky psychicky odpočinout, baví mě víc a místo toho abych na tréninkách energii ztrácela, tak ji ba naopak nabírám a mám ji pak pro něj.

 

 

2) Celou kariéru hraješ za lvice, ale jako základní pilíř A-týmu žen jsi měla jistě mnoho nabídek, žádná Tě nikdy nezvyklala?

 

Přišla jsem do Hradce Králové v 16-ti letech a je pravda, že jsem se doteď nepohnula jinam. Párkrát mi konkurenční nabídka přišla, ale mé rozhodnutí bylo vždy pro Hradec. Byla jsem tu nějaký čas vázaná školou, kterou jsem měla ambice dostudovat a neodsouvat ji. Našla jsem si v jeden čas k basketbalu časově flexibilní práci a zvládala jsem skloubit vše dohromady. Přišlo mi škoda vzdávat se spokojeného života a nemělo pro mě význam chodit jinam, když jsem neměla jediný podnět k tomu být nespokojená. Na Sokole panuje rodinné zázemí a soudržnost týmu byla vždy hodně silná.

Samozřejmě, že občas člověk přemýšlí, jaké to je asi jinde, v jiném klubu a zda by si neměl zkusit něco jiného. Také o zahraničí jsem přemýšlela tak, že bych se naučila třeba cizí jazyk. Ale má to své pro i proti. Kdo jde do zahraničí, tak tam jde většinou sám do cizí země, mezi nové lidi a buduje si nový život. Já jsem asi domácí typ a mám ráda to, co jsem si vybudovala - přátele, rodinu a zázemí. Takže v tomto směru nelituji a vím, že jsem se rozhodla správně. Hradec je pro mě srdcová záležitost. 

 

3) Ráda čteš, jakou knihu bys hradeckým fanouškům?

 

Knihy mám ráda z toho důvodu, že z každé přečtené knihy si byť sebemenší myšlenku nebo větu odnesu. Čtu všechno možné, na co mám zrovna chuť a náladu. Většinou se ptám a nechávám si knihy doporučovat, protože nechci ztrácet čas knihou, která by mě nebavila. Takže u knih a filmů to mám trošku specifické v tom, že pokud mě nezaujmou v počátku, mám problém pokračovat dál. Některé knihy nedočtu, filmy nedokoukám….Nejsem ani moc umělecky zaměřená, tudíž neřeším moc styl psaní, kdo je autorem nebo jaká to je literární tvorba. Pro mě mají knihy racionální směr a očekávám od nich, aby mi něco přinesly:-)

Většinou čtu knihy podle skutečných příběhů, nebo vzdělávací knihy. Baví mě hodně tématika financí, investic, ekonomika. 

Kniha, která mě v životě asi nejvíc ovlivnila, byla v mých 21 letech „Bohatý táta, chudý táta“ od Kiyosakiho. Nevím, zda přinese něco vzdělaným a starším čtenářům, ale pro mě to byla v té době velmi hodnotná kniha, která mi přinesla jiný pohled na svět a vlastně pro mě byla odrazovým můstkem života.

 

 

4) Pro lvice sis v průběhu sezóny připravila moc zajímavou prezentaci o finanční gramotnosti, je šíření vzdělanosti na toto téma novým směrem, kterým se budou ubírat Tvé kroky po kariéře?

 

Už dlouho tíhnu k matice, ekonomice, účetnictví… ráda si o tom čtu a vzdělávám se v tom. Holky ví, že se o tyto věci zajímám, tak se mě občas někdo na něco zeptá nebo chce s něčím pomoci. Je těžké se ve studentských letech zorientovat v povinnostech OSVČ, protože kdo se o to nezajímá, je to pro něj džungle. Vesměs nikde ve školách se to neprobírá a je to pak taková škola života. Napadlo mě proto, že bych jim mohla předat ucelené informace, aby pochopily, jak celý systém funguje, tak jsem jim připravila prezentaci týkající se daní, sociálky a zdrávky. Celkově jaké jsou povinnosti OSVČ - což my jako profesionální sportovci jsme. Účast byla dobrovolná a byla velká, až jsem z toho byla nervózní :-D Celkově vše co se týká peněz nebo investic je pro mě zajímavé a určitě tímto směrem budu pokračovat :-)

 

5) Tvůj Viky je pohybově obrovsky nadaný (po mamince a po tatínkovi :-) ) roste z něj po mamince baskeťák nebo po tatínkovi fotbalista nebo bude moci zkusit něco úplně jiného?

 

Je to pravda, pohybový talent  v sobě má, tak uvidíme, jestli mu vydrží. Ke sportu ho nijak nenutíme  a on ho vyhledává možná víc, než stačí naše energie :-D 

Basket nebo fotbal, těžko říct. Hodně se to přelévá podle toho s kým v tu chvíli je…samozřejmě já s ním hraju basket, táta fotbal. Pak tu máme ještě dědečka hokejistu, tak uvidíme, co ho chytne :-) Určitě ale už teď víme, že to nebude plavec. Pravidelně s ním chodím na plaváčka a voda ho moc nenadchla… možná to má po mě, já mám největší hrůzu z hloubky ve vodě :-D 

 

6) Co se chystáš dělat v létě? Kam vyrazíš?

V létě mám perný program, protože se snažím dohnat vše, co se v sezóně nestíhá. Každý rok se snažím jet alespoň jednou k moři. Pak pořádám třetí ročník dámské jízdy u nás na chatě, máme víkend bez dětí, pak s dětmi. Letos nás čeká možná 11malých prcků, což bude hodně veselé… Taky bych chtěla zvládnout Ferraty v Rakousku, ale to je ještě otevřené.

 

7) Vymysli otázku pro jinou hradeckou lvici

 

Otázka pro Vlčka: (Natálie Vlčkové, pozn.aut.)

Nikdy jsem Tě neviděla oblečenou ve výraznější barvě. Jak vypadá tvůj šatník? Co nejraději nosíš a naopak v čem se necítíš moc dobře?

 

Otázka od Vlčka:

Považuji se trošku za prznitele receptů, protože ho nikdy nedodržím a snažím se ho vylepšit. Bohužel moje vylepšení nedopadají moc dobře. A nikdy se nepoučím :-D Taky mám v jídlech podpis, všude najdete buď kokos, oregano nebo kari. To sypu vážně ráda… Teď naposledy jsem pekla holkám míša řezy a musela jsem se hodně držet, aby ta čokoláda nebyla ještě posypaná kokosem. 

Od mamky jsem dostala „pomalý hrnec“, ten vaří za mě a vaří moc dobře. Škoda, že jsem ho neobjevila dřív. Večer tam naházíte cokoli a ráno máte navařeno. 

No a nejlepší bych řekla, že umím lasagne. Akorát je nevařím moc ráda, protože to je práce tak na půl dne. 

 

 

 

8) S kým z týmu lvic si nejvíc rozumíš a proč?

 

Nejvíc v týmu se bavím s Vojtí #14 a Andy #15. S Andy mame dlouhodobý přátelský vztah už od 17 let a prožily jsme toho spolu opravdu hodně i mimo basket. Procestovaly jsme spolu mnoho zemí, prožily povedené i nepovedené party, obrečely první větší lásky... Občas to bývá, že přátelství v týmu pomine, když se přestaneme stýkat na trénincích. Ačkoli odešla na pár let do Trutnova, přátelství vydrželo a ještě se ráda za mnou vrátila do HK a zas hrajeme spolu?

Vojtí přišla před třemi lety a jelikož nemám moc ráda nové lidi, tak jsme se zezačátku vůbec nebavily. Pak jsem ji poznala, co je za člověka a hodně jsme si lidsky sedly. Pravidelně spolu chodíme do posilovny, protože mě moc nebaví posilovat samotnou a Vojtí je jako můj „head coach“ na posilovací tréninky. Máme spoustu věcí, co nás spojují, a já věřím, že naše přátelství zůstane i mimo basket jako doposud.

 

9) Jak hodnotíš letošní sezónu?

 

Za úspěch, který jsme si vybojovaly, jsem moc ráda a cením si ho. Letos to byl hlavně kolektivní výkon. Když se nedařilo jedné, převzala to druhá. Máme silného týmového ducha a umíme zabrat za jeden provaz, což ne všechny týmy mají. Hlavně je znát na výkonu i nálada v týmu. Tu jsme se snažili udržovat na výbornou. Nemáme mezi sebou problémy, dokážeme si věci říci narovinu. 

Avšak sezóna bez diváku je smutná. Přeci jen, hrajeme basket, protože baví nás a baví i diváky. Jsme na hřišti i kvůli nim a bojujeme společně za jeden cíl. Mrzí mě, že nemůžeme sdílet emoce, nemůžeme po zápase s kamarády, rodiči, fanoušky na pivo... Jak se říká “sdílená radost je dvounásobná radost” a myslím, že se všichni těší na to, až se vše vrátí do starých kolejí a nebudeme hrát v tichosti.

 

 

 

10) Otázka od fanoušků: Kde nejraději kupuješ basketbalové boty a proč?

 

Když jsem byla mladší, řešila jsem u bot hlavně design :-D teď už jsem starší, rozumná a vím, že jde hlavně o pohodlí a aby splnily moje nároky. Takže můj nákup bot je nudný, protože se ptám všech, co vyhovuje jim nebo kupuju to, co se nejvíc prodává. Boty na basket musí splnit hodně požadavků a tím mi na trhu moc bot na výběr nezbyde. Je to jedna z mála věcí, které si jezdím vybírat do kamenných prodejen, kde si je mohu vyzkoušet. Pokud mám říci konkrétně, tak za mě vede basket-obchod v Praze - Holešovice.

 

Očima trenérky:

Rózu trénuju nejdéle ze všech hráček týmu. Přišla do Hradce v 16 letech a od té doby (s výjimkou 2 let, kdy byla dříve v ženách než já) ji mám na starost, včetně několika let v kadetské a juniorské reprezentaci.

Od začátku můžu říct, že je to vzácný typ hráčky, žádné manýry a vždy tvrdě trénující holka. A nějaký náznak namyšlenosti u ní neuvidíte. Ona i teď je schopna se omlouvat, že se jí něco nepovedlo. Nebudu rozebírat její basketbalové schopnosti, ty každý vidí, za ni mluví na hřišti také statistiky a to, že byla letos nejlépe doskakující hráčkou ŽBL.

 

Celý článek

 
 

Rozhovor s Kristýnou Čuperkovou

04.06.2021 | Pamela Therese Effangová

1) Paní učitelko, jak zvládáte vést distanční výuku?

Pro mě naštěstí už dávno skončila. Učím na prvním stupni ZŠ, takže my jsme byli jedni z prvních, co se do škol vraceli. Byla to určitě zajímavá a přínosná zkušenost, ale jsem ráda, hlavně kvůli dětem, že už učíme normálně ve škole. Ono se to nezdá, ale paradoxně jsem měla více práce, když jsem učila distančně.

2) V létě nesedíš na sofá, ale věnuješ se trojkovému basketbalu, mohou se na tebe fanoušci těšit i letos?

Letos trojkový basket v plánu nemám, už loni jsem ho nehrála. Asi mi ten basket přes rok stačí a taky šetřím svá kolena :D. Těším se, že červenec strávím někde u moře

3)Vloni jsi dala ve finále ČP 36 bodů, mrzí tě letošní neúčast na turnaji?

 Ze začátku jsme si asi všichni říkali, že to je škoda. Ale vzhledem k tomu, jak probíhalo losování, a že se poháru účastnilo i USK Praha, tak mě to vlastně nemrzí. Naším cílem v poháru je první místo, a tak by to stejně letos nedopadlo. Druzí už jsme byli víckrát.

4) Není to ani rok, co ses vdala. Jak se povedla svatba v době covidové? A jakou další lvici tipuješ, že se vrhne do chomoutu?

Já myslím, že svatba dopadla podle představ. Vzali jsme se :D. Kdybych to vzala postupně podle věku, tak je na řadě Pamča. Ale uvidíme, třeba někdo z týmu překvapí.

5)Věnovala ses i pískání. Mají rozhodčí těžký život? Nebo proč jsi s pískáním skončila?

Začala jsem pískat někdy na střední škole a pískala jsem hlavně malé děti. Měla jsem to v podstatě jako takovou brigádu, ale nikdy mě to úplně nebavilo a moc dlouho jsem u toho nezůstala. Na výšce na to ani nebyl čas a ani jsem neměla ambice to dotáhnout někam dál. Rozhodčí to asi mají těžké, nikdy nemůžou vidět úplně všechno, ale i tak mě někdy dokážou v zápase svými rozhodnutími naštvat.

6)Nedávno jsi získala řidičský průkaz, baví tě řídit? Jde ti to?

Dlouho jsem se k tomu odhodlávala, ale je to celkem fajn. Nemusím tak často dobíhat na autobus, jak je mým zvykem. A jestli mi to jde, to si netroufám tvrdit.

7) Otázka pro našeho fyzioterapeuta Míru: Proč sis vybral právě fyzioterapii a co tě na tvojí práci nejvíc baví a co tě naopak štve?

8) S kým si nejvíc z týmu rozumíš a proč?

Já myslím, že se dokážu pobavit se všema. Holky jsou tady opravdu super, s nikým nemám problém. Kdybych ale měla vybrat, tak nejvíce si asi rozumím se stejně starými spoluhráčkami :D Přece jen máme více společných témat.

9) Jak hodnotíš letošní sezonu?

Letošní sezona byla hodně jiná – bez fanoušků, s testy, s druhou kondiční přípravou v listopadu. Nakonec ale dopadla, jak nejlépe mohla. Po tom, co nám loni sezonu zrušili těsně před play off, tak na to letošní jsme se hodně těšily. Chtěly jsme hrát zajímavé zápasy s dobrými týmy. Proto mě třeba i mrzelo, že se zrušila nadstavba. V play off jsme pak vlastně zaváhaly jen jednou s Žabinami a jinak kromě USK jsme s nikým jiným za celý rok neprohrály. Takže sezóna byla určitě úspěšná.

10) Otázka od fanouška: Kde bys chtěla jednou bydlet?

To je těžká otázka a pořád na ni neznám odpověď. V Hradci se mi líbí a uměla bych si představit tady zůstat, i když bych už nehrála. Na druhou stranu moji a manželovi kamarádi se začínají vracet zpátky do Slezska, odkud pocházíme, a vadí nám, že se s nimi tolik nevídáme, navíc tam oba máme rodiny. Takže tohle necháváme zatím otevřené.

 

Očima trenérky:

Nejvíce psychicky odolná hráčka v týmu, její výkon roste s důležitostí utkání. Takže čerpá z vnitřní motivace, ale stěží byste na ni nějaké emoce poznali. Je jednou z velkých tahounek týmu, výborný střelec a je taky jednou z mála, která umí být na hřišti důrazná v osobních soubojích.

Její skvělý přístup k tréninku a ke svému zdraví dokládá také to, že přichází první na trénink a poslední odchází. Dobře pochopila, jak se o své tělo starat. Tím jde mladým hráčkám příkladem. Já mám s Týnou občas problém v obranné fázi, kde není vždy aktivní a některé situace si ulehčuje.

 

Celý článek

 
 
 
 
 

Archiv článků

Facebook
Utkání
Ženy | Úterý 13.04.2021, 16:30
2. kolo
Hradecké lvice - USK Praha
 
Ženy | Pátek 16.04.2021, 17:00
3. kolo
USK Praha - Hradecké lvice
 
Odkazy


luboslorinc.cz

fchk.cz





sportpodbilouvezi.cz

teplabuchta.cz


 
Copyright © Hradeckelvice.cz RSS